Bologis - bohumínská logistická
společnost, s. r. o.

Bezpečnostní poradce ADR/RID

V platném znění Zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, je v § 23 (s odkazem na Evropskou dohodu o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí ADR – zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv ) uloženo všem odesílatelům, dopravcům a příjemcům nebezpečných věcí ustanovit bezpečnostního poradce pro přepravu nebezpečných věcí.    To tedy znamená, že firmy, které přijímají nebezpečné věci nebo dopravují nebezpečné věci (a to i pro vlastní potřebu), případně odesílají nebezpečné věci v tzv. nadlimitním množství, musejí jmenovat bezpečnostního poradce. Obdobně to platí pro přepravu, odesílání a příjem nebezpečných věcí po železnici dle Zákona č. 266/1994 Sb. o dráhách a dle Nařízení vlády zveřejněné ve Sbírce zákonů pod č.1/2000Sb. (s odkazem na Přílohu I Řádu pro mezinárodní železniční přepravu nebezpečných věcí RID - zveřejněna ve Sbírce mezinárodních smluv).

Pojem "PŘEPRAVA" zahrnuje proces příjmu, odesílání a dopravy nebezpečných věcí. I když v názvech předpisů ADR a RID je použit pojem "mezinárodní přeprava", oba předpisy se plně týkají i přepravy vnitrostátní.

Řada firem se mylně domnívá, že v případě, kdy nedopravují, nevyrábějí ani neodesílají nebezpečné věci, ale jsou pouze příjemci nebezpečných věcí, nevztahuje se na ně povinnost ustanovit bezpečnostního poradce. Avšak z textace zákonů ( paragrafu 23, odst. 3 Zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění a z paragrafu 14 odst. 5 Nařízení vlády č. 1/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní nákladní dopravu) vyplývá, že i firmy, které pouze přijímají nebezpečné věci, musejí bezpečnostního poradce jmenovat.

Firmy, které přijímají nebo odesílají či dopravují tzv. podlimitní množství nebezpečných věcí nebo nebezpečné věci balené v tzv. omezených množstvích, bezpečnostního poradce jmenovat nemusejí, avšak některé omezené povinnosti se jich přesto týkají. (Například proškolení osob, případně vystavování přepravní dokumentace ).

Mezi nebezpečné věci (kromě většiny chemikálií) patří mimo jiné: barvy, technické plyny, pohonné hmoty, oleje a nebezpečné odpady, jako např. materiály, které byly znečištěny výše uvedenými věcmi. Zda opravdu firma musí ustanovit bezpečnostního poradce, můžeme zpravidla rozhodnout již po krátké nezávazné úvodní schůzce. Za porušení předpisů o přepravě nebezpečných věcí dle ADR/RID je v zákonech stanovena sankce ve výši až do 1.000.000,- Kč v silniční přepravě a až do 10.000.000,- Kč v železniční přepravě.

Bezpečnostní poradce musí být držitelem osvědčení o absolvování odborného školení zakončeného zkouškou schválenou příslušným státním orgánem. Toto osvědčení platí pro všechny státy dohody ADR/RID, tedy v podstatě ve všech státech Evropy. Poradcem může být zaměstnanec společnosti, nebo osoba, která není zaměstnancem, a je tuto činnost schopna vykonávat externí formou. Firmy jsou na požádání povinny sdělit kontrolním orgánům totožnost svého bezpečnostního poradce.

Funkce bezpečnostního poradce zpravidla představuje zajištění následujících služeb:

  • analýza skutečného stavu společnosti v oblasti přeprav nebezpečných věcí (úvodní audit)
  • doporučení změn oproti stávajícímu stavu
  • podíl na přípravě potřebných podkladů, formulářů, přepravních dokladů
  • zpracování povinné výroční zprávy pro vedení podniku a orgán veřejné správy
  • informační a poradenský servis po telefonu, mailu
  • kontrolní audit (minimálně jedenkrát za rok)
  • pomoc při zpracování firemní směrnice ADR/RID
  • zpracování zpráv o mimořádných událostech
  • návrh a pomoc při aplikaci bezpečnostních plánů dle 1.10 ADR/RID (tzv. protiteroristická opatření)
  • proškolení zaměstnanců společnosti zúčastněných na přepravě a manipulaci s nebezpečnými věcmi z problematiky ADR/RID a souvisejících předpisů

Ze zkušeností výkonu funkce bezpečnostního poradce vyplývá, že zavedení nutných podmínek k plnění výše uvedených předpisů obvykle nebývá příliš finančně náročné, neboť se zpravidla jedná zejména o organizační a administrativní opatření.

Cenu za tyto služby (buďto formou měsíčního paušálu nebo např. sazbou za jednotlivé úkony či hodinovou sazbou) lze kvalifikovaně stanovit až po provedení úvodního auditu.